Carnival of Rust

2. června 2008 v 13:13 | Klaara
D' you breath the name of your saviour in your hour of need,
n' taste the blame if the flavor should remind you of greed,
Of implication, insinuation and ill will, till' you cannot lie still,
In all this turmoil, before red cape and foil come closing in for a kill

Come feed the rain
Cos I'm thirsty for your love dancing underneath the skies of lust

Yeah feed the rain
Cos without your love my life ain't nothing but this carnival of rust

It's all a game, avoiding failure, when true colors will bleed
All in the name of misbehavior and the things we don't need
I lust for after no disaster can touch us anymore
And more than ever, I hope to never fall, where enough is not the same it was before

Come feed the rain...

Don't walk away, don't walk away, oh, when the world is burning
Don't walk away, don't walk away, oh, when the heart is yearning
 

Členové

2. června 2008 v 12:58 | Klaara
Poets of the Fall
Marko-zpěv
Olli-kytara
Captain-klávesy
Jani-basa
Jake-kytara
Jari-bubny
Kiffe-zvukař
A nějaké fotky z tour 2006:

Poslední sbohem

2. června 2008 v 12:46 | Klaara
in our headlights, staring, bleak, beer cans, deer's eyes
on the asphalt underneath, our crushed plans and my lies
lonely street signs, powerlines, they keep on flashing, flashing by

and we keep driving into the night
it's a late goodbye, such a late goodbye
and we keep driving into the night
it's a late goodbye

your breath hot upon my cheek, and we crossed, that line
you made me strong when I was feeling weak, and we crossed, that one time
screaming stop signs, staring wild eyes, keep on flashing, flashing by

and we keep driving into the night
it's a late goodbye, such a late goodbye
and we keep driving into the night
it's a late goodbye

the devil grins from ear to ear when he sees the hand he's dealt us
points at your flaming hair, and then we're playing hide and seek
I can't breathe easy here, less our trail's gone cold behind us
till' in the john mirror you stare at yourself grown old and weak

and we keep driving into the night
it's a late goodbye, such a late goodbye...
 


Fotešky..

25. února 2008 v 7:54 | Ainia
...jen tak...
Sonata Arctica
Road to Suomi...

Old love

25. února 2008 v 7:50 | Ainia
Negative je skupina mýho života.Poslouchám akustickou verzi Lost Soul a lituju,že nemám ten žívot který bych si tak přála....
Open my grave
And let the sun shine in
I am just a lost soul
Help me to grow
Show me the way
The way into your heart

Otevři můj hrob
A nech dovnitř svítit slunce
Jsem jen ztracená duše
Pomoz mi sílit
Ukaž mi cestu
Cestu do tvého srdce
Ten život plnej hudby,štěstí a spokojenosti....
Oh, can´t you see
How I´m dying? I´ve got no
reason to be proud
Drink this water around
me before I drown
Oh, nemůžeš mě vidět,
jak umírám? Nemám žádný důvod být pyšný
Piji vodu kolem sebe
předtím než se utopím
God save the queen
But why can´t god save me?
All the flowers die tonight
Tear drops falling
Down me face
And all the candles lose their flames
Bůh ochrání královnu
Ale proč nemůže ochránit mě?
Všechny květiny dnes v noci zemřou
Kapky slz padají
Dolů z mé tváře
A všechny svíce ztratily
Své plameny
Život ve Finsku s mým andílkem...
I todle mi způsobuje bolest,ani sama nevím proč...
Moje láska.Polovina mýho důvodu,proč ŽÍT......
And the more we grow
The less we know
Until the time
We lose it all
A čím více sílíme
tím méně víme
Až do doby,
kdy to všechno ztratíme
Look at me now
I´ m broken and empty
Why does it always
rain on me?
Give me your heart
So I can live
Podívej se na mě znovu
Jsem zlomený a prázdný
Proč vždycky
prší na mě?
Dej mi své srdce
Jedině tak můžu žít
God save the queen...
Bůh ochrání královnu...

A Bad Dream....

18. února 2008 v 13:06 | Ainia
Song od skupiny Keane.Krásná hudba na to,když se člověk potřebuje zamyslet a vyjasnit si něco,co je tam hluboko uvnitř..to zná snad každej..
Why do I have to fly
Over every town up and down the line?
I'll die in the clouds above
And you that I defend, I do not love

I wake up, it's a bad dream
Noone on my side
I was fighting
But I just feel too tired
To be fighting
Guess I'm not the fighting kind


Where will I meet my fate?
Baby I'm a man, I was born to hate
And when will I meet my end?
In a better time you could be my friend

I wake up, it's a bad dream
Noone on my side
I was fighting
But I just feel too tired
To be fighting
Guess I'm not the fighting kind
Wouldn't mind it
If you were by my side
But you're long gone
Yeah you're long gone now


Where do we go?
I don't even know
My strange old face
And I'm thinking about those days
And I'm thinking about those days


I wake up, it's a bad dream
Noone on my side
I was fighting
But I just feel too tired
To be fighting
Guess I'm not the fighting kind
Wouldn't mind it
If you were by my side
But you're long gone
Yeah you're long gone now

Nádhera..

29. listopadu 2007 v 12:21 | Ainia
TADY je nádherný video...nádherný fotky,nádherná písnička.
Sister fo Charity...to je moje láska na celej život.Snad jediná písnička,kterou můžu poslouchat 50x za sebou a nikdy mě neomrzí...
Enjoy..jako já.

The new lowe..

19. listopadu 2007 v 13:20
Jsem znovu zamilovaná...poznala jsem novou lásku..na celej život...a tou je tahle písnička!!!
KISS-GOD GAVE ROCK´N ´ROLL FOR EVERYONE
God gave rock and roll to you,
gave rock and roll to you
Put it in the soul of everyone

Do you know what you want? You don't know for sure
You don't feel right, you can't find a cure
And you're gettin' less than what you're lookin' for

You don't have money or a fancy car
And you're tired of wishin' on a falling star
You gotta put your faith in a loud guitar

Chorus:
God gave rock and roll to you,
gave rock and roll to you
Gave rock and roll to everyone (oh yeah)
God gave rock and roll to you,
gave rock and roll to you
Put it in the soul of everyone
"Now listen"
If you wanna be a singer, or play guitar
Man, you gotta sweat or you won't get far
Cause it's never too late to work nine-to-five
You can take a stand, or you can compromise
You can work real hard or just fantasize
But you don't start livin' till you realize -
"I gotta tell ya!"

God gave rock and roll to you, gave rock and roll to you
Gave rock and roll to everyone
God gave rock and roll to you, gave rock and roll to you
Put it in the soul


God gave rock and roll to you
(to everyone he gave the song to be sung)
Gave rock and roll to you,
gave rock and roll to everyone
God gave rock and roll to you
(to everyone he gave the song to be sung)
Gave rock and roll to you,
saved rock and roll for everyone
Saved rock and roll
chorus repeats out...

"I know life sometimes can get tough!
And I know life sometimes can be a drag!
But people, we have been given a gift,
we have been given a road
And that road's name is... Rock and Roll!"
Jo,je to pravda.I když v Boha a pdobný věci nevěřím,On nám prostě ten rock dal,aby nám aspoň trochu pomohl v tomhle těžkém pozemském bytí..a Díky Mu za to.

Příběh...by minä

19. listopadu 2007 v 13:18 | Ainia
Napsala jsem takovej příběh...kdyby se někomu moc chtělo a moc se nudil,tady je...
Člověk před koncem
Člověk stojí na útesu.Vítr mu rozevlává šálu,vlající za jeho postavou jako ocas za kometou,stále putující kolem nás v bezedném vesmíru.Vítr mu suší slzy,na které si nikdo jiný nkdy nenašel čas,suší je lehce a něžně,a tak opatrně,jak to umí jen on.Vítr mu chladivě proniká do očí.Do očí,které za maskou neproniknutelnosti a uzavřenosti schovávají opravdové pocity člověka.Šílenou bolest,způsobenou zklamáním životem.Bodavou nenávist někoho,komu bylo nespravedlivě ubližováno,nenávist nevinně trpícího.Sebeobviňování někoho,kdo byl odsouzen na doživotí,někoho stále hledajícího důvody,kvůli kterým trpí.Paniku zvířete,chyceného do pasti a čekajícího na smrt,dlouhou a bolestivou.A pronikavý strach někoho,kdo se bojí svých myšlenek.Strach Člověka stojícího před svým koncem.
Kdyby někdo aspoň jednou pohlédl do těch očí,marně prosících kolemjdoucí o pomoc,kdyby pochopil náznaky,které tento zoufalý Člověk vysílal.kdyby někdo zaslechl zběsilý tlukot jeho srdce,zvuk utrpení stoupajícího v kouřovitých spirálách až na samotnou hranici věčnosti.Kdyby mu někdo pohlédl do očí,poznal by něco?Ten strach a bolest?¨Jeho oči jimi musely být přeplněné.To,co už neudržely a vypustily ven,byly vodopády slz,naplněné hořkostí a vztekem.Proč někdo ty vodopády nepochytal a nezakopal je hluboko do země?Proč někdo neutišil pláč naříkající duše,nesoucí se nad vodami oceánů pod svitem měsíce?Někdo by však mohl v očích Člověka spatřit také něco jiného,něco nepoškozeného,nezjizveného a nerozdrásaného tvrdými hroty utrpení,něco tak čistého a andělsky nevinného,že tomu Člověk sám ani nerozuměl.Jako bílá růže,vznášející se na hladině temného a hlubokého jezera,se v hloubi Člověka skví poslední krásný kousek povznášejícíhoi štěstí.Člověk totiž umí snít.Umí si představit krásný život,umí si představit harmonii a klid.Často žije ve svém vlastním světě,plném lásky a přátelství.Není to svět luxusu a přepychu,stačí mu jen cítit svobodu proudící v jeho žilách,stačí mu představit si chuť opravdového života.A tohle umění snít mu často pomůže sejmout tíhu starostí z jeho ramen.Když Člověk sní,létá v oblacích a všechny zlé pocity a myšlenky,všechnu bolest a všechny vpomínky na utrpení nechával hluboko pod sebou,ve špíně a hloubce pozemnkého bytí.Jenže teď se ten zářivý kousek duše pohřbil pod nánosem vzteku a nenávisti Člověka k sebe samému a všem,kteří mu ublížili.
Člověk zvedá hlavu.Hledí do nebe plného zářivých,drobných světel a vybírá si hvězdu,na které by měl sídlit jeho anděl strážný.Jenže žádná taková hvězda s jeho andělem není.Jeho anděl asi neexistuje.Anděl,kterého nikdy nepoznal,který nikdy nevyslyšel jeho zoufalé modlitby a skromná přání.Anděl,který ho nikdy nepřišel zachránit.Poté Člověk sklopí oči k bezedné temnotě bez hvězd pod ním.Přestože tuhle tmu viděl téměř denně,dnes mu to připadá jako poprvé.Srdce se mu v hrudi svíjí jako drobný motýl sevřený v obrovské hrsti,omotané tepnami,ve kterých už dávno neteče životodárná krev,ale smrtonosný jed.Duše Člověka zoufale křičí,tak zoufale a bolestně.Připadá si,jako by ze sebe tím neslyšitelným křikem dostávala utrpení všech nevinných obětí na celém světě,odsouzených k zatracení.Člověk má příšerný pocit,že kdyby se pokoušel ze sebe dostat ten křik on sám,roztrhl by si tělo vedví.
Zatíná prsty do pěsti a pátrá po sebemenší známce světla v té temnotě pod ním.Jenže tam žádné světlo není,žádný pevný bod,kterého by se jeho oči mohly zachytit.Proto znovu obrací hlavu k nebesům.Různé vzpomínky se mu pomalu sbíhají v hlavě,jedna nepříjemnější než druhá.pomalu a tiše se mu vkrádají do hlavy.Člověk nemá sílu se jim bránit,a proto se jim bezmocně poddává.Je s nimi na krátké,špatně osvětlené cestě jeho životem.Žádné lampy,jen slabý lesk umírajících hvězd.Znovu je nucen s nimi prožívat ty nejbolestivější okamžiky a ta nejhorší utrpení,která za svůj život prožil.Znovu před sebou vidí všechny chyby,které udělal,ale za které musel projít peklem.Do duše Člověka se vkrádá beznaděj.Před očima se Člověku míhají představy o tom,co by teď mohl se svým životem udělat.Má takovou moc sám nad sebou,uvědomí si náhle.A rozhodne se,že té moci využije do posledního a nejmenšího zrnka.Člověk rozpřáhne ruce k nebesům,jakoby prosil Boha o jejich naplnění.Vodou?Nebo snad krví?Porád hledí do nebe,plného hvězd a neexistujících andělů.Těch andělů,kteří mu nikdy nepřišli na pomoc,ale celý život ho nechávali necitelně a chaldnokrevně trpět.Bez naděje.Bez síly.Bez špetky lásky,bez střípku štěstí.Bez ničeho.Člověk přistoupí ke kraji útesu.Chybí ještě ten poslední kro,dělící jej od ohlušujícího ticha.Od milosrdného spánku,který by ho unesl ve své uklidňující náruči do nekonečného světla měsíce.Do krajiny nikdy nekončících snů a příběhů,zakryté líně poletujícími myšlenkami.Do krajiny,ve které nikdy nevyjde Slunce.Už nikdy nevyjde se svou ničivou silou paprsků,drtícívh krajinu na prach,už nikdy neprobudí jeho srdce do kruté reality dne.Už nikdy ho neprobudí.Člověka dělí jediný krok od svobody.
Ale najednou,Člověk ani neví proč,se vzchopí a jde zpátky.Ano,dnes si prošel si peklem.A bude jím procházet ještě dlouho.Ale Člověka našel svůj sen,který ho povede přes všechny další bolestné dny,přes všechny překážky a nástrahy života,a který mu přes všechno to utrpení bude stále dodávat sílu pro další cestu.Člověk dnes před svým Koncem odešel,nevzdal se svému žalu.Našel svůj sen:svobodu…Pro ni bude Člověk bojovat ještě dlouho,projde si mnoha hrůznými depresemi a dlašími bolestmi.Ale nevzdá se.Protože bolest naučila Člověka vážit si obyčejných věcí,radovat se z maličkostí.A naučila ho,že po sebehorší noci vždycky vyjde Slunce.

Nervy forever.

16. listopadu 2007 v 19:19 | Ainia
Lidi,já tak strašně nemám ráda,když jsem nervózní.Když čekám na něco,o čem bezpečně vím,že to bude nepříjemné.Uá.To je prostě hrůza.Znáte ten pocit,když máte chuť si vyrvat srdce z těla,zahodit ho a už se k němu nikdy nevracet?Když máte chuť zapomenout na všechny pocity a být už navždy necitlivý??
Já mám takovej pocit pořád.
Ale nevyplatí se to.V životě jsou chvíle,kdy chcete skončit,jenže jsou i krásný nchvíle.A kvůli nim se vyplatí žít.ŽÍT.
Věříte v reinkarnaci?(bo jak se tomu nadává)Prostě v to,že když zemřete,vaše duše se převtělí do jiného,právě narozeného těla.Já v to věřím.Ale nevím,jestli si ta duše pamatuje všechna utrpení svého minulého života.
Právě teď mám ŠÍLENÝ nervy.A stvětě div se,kvůli klukovi.Bože.Jak máte řícz někomu že ho máte rádi?
Těžko.
Ale tebe,andílku,stejně miluju ze všech nejvíc....

Kam dál