Listopad 2006

SATANOVA PÍSEŇ 3

19. listopadu 2006 v 13:35 | Bleeding.angel
SATANOVA PÍSEŇ III.
Nikdy jsem se nemodlila k Bohu,
ale ani peklo snad není mým domovem.
Chtěla bych se i omluvit - snad ještě mohu.
Ale když chceš mé city, klidně si je vem.

Nemůžu si pomoci, jsem prostě taková.
Možná máš pravdu, když mne vinníš.
Jak dlouho to ještě potrvá.
Jak mám vědět, co chceš a co cítíš?

Chceš zabít všechnu mou lásku?
No, jen si posluž, moje srdce už krvácí.
Chceš ze mne padlou krásku?
Promiň, už díky mě propadáš šílenství.

To jen Satan tě svedl na scestí.
Neposlouchej ho, on chce jen své dobro.
Každý den svádí tě svou lstí.
Když tedy chceš, pohřbi mě a noc dej dobrou.

Možná ti někdy i lžu, snad to pochopíš.
Moje duše je prázdná, to už teď vím.
A jen mě nech vykrvácet, jestli si tím ulevíš.
Proč však posloucháš Satana? Čím je to? Čím?

Teď rozetni mi hruď, jak Satan žádá,
ale nepřestaň mne milovat.
Udělej to teď a tady a budu ráda,
už nebudu ti nikdy psát.

SATANOVA PÍSEŇ 2

19. listopadu 2006 v 13:35 | Bleeding.angel
SATANOVA PÍSEŇ II.
To zase Satan si mne žádá!
Jsem jeho sluha a tak ho následuji.
Další úkol mi na dnešek ukládá.
On je můj pán a tak neodporuji.

Mám zabít všechnu tvou lásku.
Ještě dnes - on je netrpělivý.
Mám z tebe udělat padlou krásku.
Tento úkol bude určitě snadný.

Dnes zase Satan si mne žádá!
Chceš mne zastavit a vrátit čas?
Ty ho neznáš - tak buď ráda!
To poskvrnit Boha jde snáz.

Mám pohřbít všechny tvé city,
byly-li někdy vůbec nějaké.
Neplač, že osud je tak krutý,
i já ho snáším také.

Dnes Satan si mne žádal!
Abych to všechno skoncoval!

A já to skončím!

SATANOVA PÍSEŇ 1

19. listopadu 2006 v 13:34 | Bleeding.angel
SATANOVA PÍSEŇ
Všichni lidé tě zašlapou,
A ani ona není tvou jedinou,
tak rozetni jí mečem hruď,
uteč od nich a můj buď,
I když krev ti na rukou ulpívá,
jsi vítěz, ten kdo se usmívá,
zabij její lásku, vždyť je falešná,
pohřbi její mysl, je zbytečná.
Podám ti ruku, pojď se mnou,
neboj se těch co tě zavrhnou.

Co je láska, planá slova?
Jen si to zkus ještě znova.
Nech vykrvácet její tělo,
co tě k ní táhlo, co tě chtělo?
Tak rozetni jí mečem hruď!
Pojď ke mně a potom mne suď.
Všichni lidé se od tebe odvrátí,
a všechny milované tě zatratí.
Zabij jejich lásky, jsou tak prázdné,
zakopat jejich city tak snadné.

Zabij své lásky časů dávných,
nech hnít jejich těla u nohou svých
a krev zaschnout na rukou,
jsou pryč, žalovat nemohou.
Byly tak jiné, než jsi ty,
je klid, teď jsou zabity.
Zasypej rakev jejich pohledů,
už ztratil jsi je z dohledu.
"Ale miláčku, zlomil jsi mi srdce!"
To není vše, nejsme u konce.

Teď rozetni si sám hruď,
pojď za mnou a můj buď.
To je poslední co žádám,
duše lásek ti na náhrobní kámen dám.
Netrap se tím, je těžko to změnit,
vykrvácíš sám a můžeš jít.
Uličkou jejich zhnilých těl,
kdo tohle snad chtěl?
Tak rozetni si sám mečem hruď!
Protože nic jiného ti nezbývá!

HUSTÁ FLUSTRACE

19. listopadu 2006 v 13:33 | Bleeding.angel
Hustá flustrace
Stacilo tak malo.A prece!
Ale nejsem nic.
Jen prach,hmota,vlastne spis
takovy naivni chlapecek.
Chlapecek,co ulitava na takovych jako jsi TY!
Porad to slysim.
Myslim pritom jen a jen na Tebe.
Jsi se mnou vsude,ve vlaku,
v tarmvaji,
doma.
Jsem asi blazen.
Zase to slysim.
Kdybych byl tam,tak asi zacnu brecet!
Jsem tady.
Ja nemuzu brecet,co by jsi tomu rekla!
Co by tomu rekli nasi?!
Myslel jsem,ze jsem mu utekl.
Chodil jsem ,hledal,skryval se a utikal,
abych mu utekl.
Kdyz jsem TE videl,
tak mi doslo,ze me nasel.
Dostal me znova.
Proc?
Proc ja?
Pritom stacilo rict par slov.
Slov,co slysis stovky za den.
Treba - Jsi krasna!
Asi bys je stejne nebrala vazne.
A toho,
toho se bojim.
Nechtel bych zase spadnout dolu.
Nemusel bych se z toho dostat.

VÍTĚZ

19. listopadu 2006 v 13:32 | Bleeding.angel
Vítěz
Zvedeá se vítr,
cas létá vzduchem,
když hodiny presípací
zarostlé jsou mechem.
Písek je pryc,
cas se zastavil,
nikdo neví,
proc smrti se chrabre postavil
Boj zbytecný to je,
kurz jedna ku stu.
Smrt s casem hraje,
stále tu stejnou, necistou hru.
Smrt je vládcem,
kdo bojovat by chtel,
prohraje zas,
jako ten slabý a bezvýznamný cas.

NOC

19. listopadu 2006 v 13:32 | Bleeding.angel
Noc
Den se mění v noc,
stejně jako pravda v lež,
je to již zcela jisté,
no se chystá na steč.
Dnes hvězdy se v křeči svíjí,
noc je silná
vždy, kdyžv pravda lež míjí
a když ďábel karty snímá.
Teď vládne noc,
svojí vlády se sotva chce vzdát,
vždyť má moc,
jak mohlo by se zdát.
Ale je marná touha
vládnout stále,
když k ránu noc
již má namále.

POMNÍKY

19. listopadu 2006 v 13:31 | Bleeding.angel
Pomníky
Meč pozdvižen ten
k nebesům směřuje
a pro svatou věc
zemřít diktuje.
Tu válku svatou
jen pravověrní vyhrají
a boha zmatou
když vnitřnosti otevírají.
Bojují pro sebe,
ne pro ideál,
ale jaký je důvod
zabíjet dál?
Ta otázka,
jak pro boha stvořená je,
ale stále zabíjí ta cházka,
boha neposlouchaje.
"My za boha bojhujem,"
kricí sborove,
"my posloucháme mecem -
surove!"

BEZE JMÉNA

19. listopadu 2006 v 13:30 | Bleeding.angel
Beze jména
Její duše se smála a byla šťastná,
a její ústa zlověstně se otvírala.
Z těch úst lezli červi,
jež celý svět pohltili,
život, svět, duši, žár,
až nezbylo nic,
co by pohltit mohli,
a tak zemřeli.
Byla nesmrtelná,
ale pouze pro ty které přežila,
vždyť TO její podstata byla.

ZRAZENÉ DĚVČE

19. listopadu 2006 v 13:30 | Bleeding.angel
Zrazené děvče
Mám slzu vzpomínek, padlou
v oku.
Vidím sedět před sebou hezkou
holku.
Vídím sedět před sebou dívku zvadlou,
Slzy jdou jí do očí a šminky mažou.
I když už mám za sebou pár roků,
tak pokládám pravou ruku.
R
E A G
A vona to nevnímá a stále brečí,
E A F
Přesto ale ubývá jejích křečí.
Já už sakra dávno nejsem mladý!
A přece neodolám hladit vlasy plavý…
G D
R: Přestaň už mňoukat, divně se koukat,
sluníčko vychází.
lesík si šumí, ptáci tu zpívaj,
proč na tebe spad splín.
Vše co jsem měl, měl měl jsem,
proto si teď sháním provaz.
Svět je příliš složitý, aby ho pochopil jeden člověk, člověk rovněž.
Kdo hledá ten nenachází,
poradit si proto dej...,
poslouchej a nasedej,
projeď se ať je mi hej.

BÁSEŇ SEBEVRAHŮ

19. listopadu 2006 v 13:29 | Bleeding.angel
Báseň sebevrahů
Byj člověče se o přežití,
od toho máš přeci pudy,
proč se stále žíti snažíš,
bral sis dívky nezletilé,
piva vypil celé sudy.
Ať se bavíš nebo ne,
smrt tě stejně zabije,
jen poslouchej ty své pudy,
hledej lásku, che a přežij.
Zamyslel ses dále kudy,
jaký že to smysl má,
není to jen vražda nudy,
ražba cesty potkana?
Proč je lepší žít, než nežít,
vždyť je to jen opak věci,
není pěkný taky klid?
Snad uzavřen jako v kleci,
potom skončít život svůj,
proč nestát se sebevrahem,
pudy ti to nevelí?
Snad zvítězí zdráví rozum
a brzo se zastřelíš.

ODCHÁZÍM

19. listopadu 2006 v 13:28 | Bleeding.angel
Odcházím
Vím, že tu něco končí,
říkám Vám sbohem a tím se loučím.
Nemám už žádnou touhu,
dělat Vám jenom slouhu.
Nechci už žít s Vámi,
jenž se schováváte pod maskami svých úspěchů.
Křivdu tu dáváte druhým
a propadáte se do hlubin vlastní špíny.
Otevřte všichni oči,
zapomeňte na úspěch a peníze.
To přece není ten pravý smysl žiovta,
úspěch pomine, peníze se utratí a
zůstanete stát sami na trati života.

ROZCHOD

19. listopadu 2006 v 13:28 | Bleeding.angel
Rozchod
Láska mezi lidmi je moc krásná věc,
ale hrozné je,
když ty lidi začíná opouštět.
Ona jen tak tiše odchází a nehledí na to,
jak jim ubližuje,
ale někdy také naopak.
Moc těmto lidem pomůže, osvobodí je od pout,
které je drželo.
A tak se jednoho rána probudí
a zjistí, že jejich láska zmizela jako duha,
která se objeví po dešti nad obzorem.
Ta noc, která proběhla před posledním společným ránem,
byla na rozloučenou.
Nyní se naposled políbí,
řeknou si pár slov a
navždy tu končí příběh jedné lidské lásky,
která se zdála nekonečná.

DEPRESE

19. listopadu 2006 v 13:25 | Bleeding.angel
DEPRESE
Beze jména jdu šumějící a šeptající alejí
torz osudů.
Stydím se,
okukuji jejich nahotu
a klam.

Snažím se je rozesmát
- sám jsem torzo -
a oni zatím tiše
se vzdálenou ozvěnou
tlumeného cinkotu
rozpadají své kousky.

Běžím pro lepidlo
- do krve si vyčítám frontu v drogerii -
nakonec dorazím pozdě.

Poslední torzo ruky
vztahující se k pomoci
se sesunulo do děsivě malé hromádky
prachu.

Nevím, co dál
- jsem zbytečný-
tak alespoň tiše pláču,
ale
jak neexistující slzy kapou do prachu,
rozpouští i ten prach
a já
zničen sám sebou prchám.

V ozvěně slyším tlumený cinkot,
a něco mi křupe pod nohama.

Fotky Tampere

18. listopadu 2006 v 15:05 | Mania |  Fotky a obrázky