SATANOVA PÍSEŇ 1

19. listopadu 2006 v 13:34 | Bleeding.angel
SATANOVA PÍSEŇ
Všichni lidé tě zašlapou,
A ani ona není tvou jedinou,
tak rozetni jí mečem hruď,
uteč od nich a můj buď,
I když krev ti na rukou ulpívá,
jsi vítěz, ten kdo se usmívá,
zabij její lásku, vždyť je falešná,
pohřbi její mysl, je zbytečná.
Podám ti ruku, pojď se mnou,
neboj se těch co tě zavrhnou.

Co je láska, planá slova?
Jen si to zkus ještě znova.
Nech vykrvácet její tělo,
co tě k ní táhlo, co tě chtělo?
Tak rozetni jí mečem hruď!
Pojď ke mně a potom mne suď.
Všichni lidé se od tebe odvrátí,
a všechny milované tě zatratí.
Zabij jejich lásky, jsou tak prázdné,
zakopat jejich city tak snadné.

Zabij své lásky časů dávných,
nech hnít jejich těla u nohou svých
a krev zaschnout na rukou,
jsou pryč, žalovat nemohou.
Byly tak jiné, než jsi ty,
je klid, teď jsou zabity.
Zasypej rakev jejich pohledů,
už ztratil jsi je z dohledu.
"Ale miláčku, zlomil jsi mi srdce!"
To není vše, nejsme u konce.

Teď rozetni si sám hruď,
pojď za mnou a můj buď.
To je poslední co žádám,
duše lásek ti na náhrobní kámen dám.
Netrap se tím, je těžko to změnit,
vykrvácíš sám a můžeš jít.
Uličkou jejich zhnilých těl,
kdo tohle snad chtěl?
Tak rozetni si sám mečem hruď!
Protože nic jiného ti nezbývá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama